Stále více dětí vyrůstá ve vícekulturních a vícejazyčných rodinách. Být Evropanem pro ně znamená mít školu a domov v Německu, ale prázdniny trávit v Polsku. Je to pro ně tatínek z Paříže a maminka z Říma. Jsou to společné svátky, při nichž se mísí tradice, jídla a vyprávění. Děti s neuvěřitelnou lehkostí proplouvají mezi různými kulturami, berou si z nich to, co je nejlepší, hledají shody. Přesně takové jsou knížky Štěpána Zavřela – univerzální, vycházející z mnoha kultur a nadčasové.
Dědeček Tomáš má fantazii a v jeho společnosti jsou všechny děti šťastné a nikdo se nenudí. Až do chvíle, kdy…
Jednoho dne starosta oznámí, že ve snaze o blaho a bezpečí všech babiček a dědečků budou převezeni do domu pro staré lidi zvaného Šťastný dům. Do akce se dávají lapači staříků a dědeček Tomáš je chycen během závodů na kolečkových bruslích. Pod přikrývkou noci autobusy unášejí babičky a dědečky a vyvážejí je do Šťastného domu.
Děti jsou smutné, vyptávají se na své blízké, ale můžou je vidět teprve po delší době v televizi. Šťastný dům je opravdu krásný a úžasně, skvěle zařízený. Ale děti si ihned všimnou, že babičky a dědečkové v tom domě vůbec nejsou šťastní, a tak se rozhodnou je odtamtud osvobodit.
Podaří se akce na záchranu babiček a dědečků? Rozhodně si to přečtěte!
V Čechách byla tato knížka poprvé vydána vydavatelstvím Bohem Press v roce 1991 jako Létající dědeček. Druhé vydání vyšlo pod názvem Zachráněný dědeček ve vydavatelství Knižní klub v roce 2017.
Příběh vyprávěný v téhle knížce začíná jednoho mlhavého zimního rána, kdy Marek, jeho kamarádky a kamarádi jsou do školy. Marek bydlí v Benátkách, neobyčejném městě, které bylo postaveno na ostrovech a k němuž Jadranské moře neustále natahuje svoje vlny.
Ve škole učitel vypráví dětem o historii města, o jeho kráse a budoucnosti – jednoho dne úplně pohltí Benátky moře. Tato představa města zalitého vodou se stane tématem hodiny umění. Učitel prosí děti, aby si vzaly štětce, pastelky a jiné malířské náčiní a aby ztvárnily svou představu podvodního města.
V noci Marek přemýšlí o svém výkresu, na kterém namaloval postavu malé mořské víly a na pozadí město ponořené ve vodě. Najednou někdo klepe na okno. Je to malá mořská víla, která děkuje Markovi za to, že ji umístil na obrázek a zve ho na prohlídku skutečného podvodního města.
Co uviděl Marek, když ho malá mořská víla prováděla? Pojďme si to společně přečíst!
Knížka Sen v Benátkách byla vydána v češtině ve vydavatelství Labyrint v roce 2016.
Kdysi dávno lidé žili v dřevěných chatrčích v lese. Každý večer na vrcholku hory zapalovali oheň. Vzdávali tak čest slunci a ukazovali mu, kde přesně má další ráno vyjít. Po letech začali bydlet v kamenných a cihlových domech. Postupně zapomínali na slunce a přírodu, která je obklopuje… Až jednoho dne slunce zmizelo za oblaky smogu a kouře.
Tento nesmírně aktuální román napsal a ilustroval Štěpán Zavřel v roce 1973. Nyní vychází poprvé v Polsku v překladu Natalie Mętrak-Rudej.
V knížce najdete QR kód s audioknihou (čte Magda Karel).
Stromy. Jsou krásné, majestátní, sahají svými korunami do nebe, díky nim dýcháme. Umíme si ale představit svět, ve kterém nejsou stromy?
Nadir a Selina, dvě děti, které měly moc rády přírodu, se staly svědky strašlivé věci. Obyvatelé jejich města byli tak zaslepení zlatem a drahými kameny, že postupně vykáceli všechny stromy v okolí. Z krajiny, která kdysi kypěla životem, se teď stala poušť. Doslova. Z celého hustého lesu zůstal jeden jediný osamělý cedr, ale slunce dál vypalovalo trávu. Teprve tehdy si obyvatelé města uvědomili, kam až je přivedla jejich chtivost. Zachránili Selina a Nadir svoje město? O tom si přečtete v krásném románu „Poslední strom“.
Nyní vychází poprvé v Polsku v překladu Moniky Motkowicz.
V knížce najdete QR kód. Nechte se unést příběhy
v podání vypravěčky Agnieszky Ayşen Kaim.
V muzeu byl – a stále ještě je – jeden obraz, který se všem dětem moc líbil. Byla na něm zlatá rybka namalovaná na tmavomodrém pozadí. Pokaždé, když děti navštěvovaly muzeum, postávaly právě před tímhle obrazem a s neutuchajícím zájmem si ho pozorně prohlíž „Kouzelná rybka“ely.
Je knížka o obrazu, o tom jednom jediném, který zbožňují všechny děti. Každé muzeum má zcela jistě takový obraz, u kterého se děti zastavují a fascinovaně na něj hledí široce otevřenýma očima a s pootevřenými ústy. A na tomhle je zlatá rybka.
Jednoho dne hlídač postaví obraz blízko kašny a karasi, kteří tam bydlí, probudí zlatou rybku z obrazu. Potom společně plavou do moře a zažívají mnohá dobrodružství. Děti ale zasmušile přešlapují před prázdným obrazem. Vrátí se zlatá rybka do muzea? O tom se přesvědčíte, když sáhnete po tomto krásném příběhu s kouzelnými ilustracemi.
Inspirací ke vzniku příběhu byl obraz Paula Klee „Zlatá ryba“. Mafra Gagliardi dostala nápad na fabuli a Štěpán Zavřel vytvořil ilustrace ke knížce o umění a jeho vlivu na nejmladší čtenáře. Děti milují krásu, jsou citlivé a umějí vnímat to, čeho si my, dospělí, už častokrát nevšímáme. Zveme vás ke čtení!
Nyní vychází poprvé v Polsku v překladu Ewy Nicewicz.
V knize najdete QR kód s audioknihou (čte Monika Pikuła).
Kniha je spolufinancována v rámci programu EU „Kreativní Evropa“.
Hrdinou tohoto příběhu je chlapec jménem Pinin. Pinin moc rád chodí na procházky. „Zajímalo by mě, co asi je za horami,” přemýšlí. Jednoho dne se rozhodne, že to zjistí. Jde a jde, až se nakonec dostane do překrásné zahrady, největší a nejkrásnější, jakou kdy viděl. Je plná stromů a květin, které mají jasné barvy. Nejsou tam lidé, ale zato zvířata se tam volně procházejí po vysoké, smaragdové trávě.
Jednoho dne do krásné zahrady přijde divný človíček – zšeřelý jako večerní stín. Dotýká se rostlin a zvířat svou kouzelnou houbou a krade jim barvy. Podaří se někomu odstranit kletbu?
„Když jsem smutná, všechno ztrácí barvu a šedne. Mami, kdo krade barvy?“ Tato otázka malé holčičky inspirovala spisovatelku Mafru Gagliardi k napsání této výjimečné knížky o citech.
V knížce najdete QR kód. Webová stránka se bude ještě chvilku připravovat, ale už brzy se na ní objeví překvapení.
Nyní vychází poprvé v Polsku v překladu Natalii Mętrak-Rudy.
Kniha je spolufinancována v rámci programu EU „Kreativní Evropa“.
se narodil v Praze. Dětství a mládí strávil v Československu, studoval na FAMU, kde se zabýval animací.
V roce 1959 Štěpán Zavřel opustil Československo. Po dramatickém útěku skončil v uprchlickém táboře v Terstu, odkud se později vydal do Říma studovat malířství na Akademii výtvarných umění (Accademia di Belle Arti di Roma). Brzy nato se přestěhoval do Německa a pokračoval tam ve studiu na mnichovské Akademii umění (Kunstakademie) na Fakultě scénografie a projektování kostýmů. V letech 1965-1968 pobýval v Londýně. Zde působil jako režisér animovaných filmů v Richard Williams Studio.
Štěpán Zavřel projel křížem krážem celou Evropu a nakonec se v roce 1968 usadil v Rugolo (Sàrmede), malé vesnici ležící v oblasti Veneto v Itálii. Koupil tam opuštěný dům, který se časem stal centrem uměleckého života pro mnoho tvůrců nejen z Evropy. Tato vesnička nedaleko Trevisa je dnes opravdu pohádkovým krajem. Štěpán Zavřel spolu s umělci z různých zemí ozdobil freskami mnoho budov, dokonce i veřejných. Na speciální stálé výstavě věnované umělci lze zhlédnout kolem osmdesáti Zavřelových prací.
Výtvarník Štěpán Zavřel prezentoval své práce v mnoha muzeích a galeriích na celém světě, mj. v Norsku, Španělsku, Švýcarsku, Jižní Africe, USA a Střední Americe. V roce 1982 Metropolitní muzeum umění (Metropolitan Museum of Art) v New Yorku představilo jeho díla na výstavě Benátky zítřka.
V roce 1983 byl iniciátorem vzniku Mezinárodní výstavy ilustrací dětské knihy, která je dnes známá jako Le Immagini della Fantasia. V roce 1988 vytvořil mezinárodní ilustrátorskou školu, která funguje dodnes. Jejími přednášejícími jsou známí tvůrci dětské literatury, mezi jinými polští ilustrátoři Joanna Concejo a Józef Wilkoń.
se narodila v roce 1935 ve městě Motta di Livenza, které se nachází v severovýchodní části Euganejských vrchů u Benátek. Tam bydlela do svých osmnácti let a poté se přestěhovala do Padovy, kde studovala na univerzitě.
Pracovala jako učitelka, animátorka v divadle a jako vědecká univerzitní pracovnice. Avšak definice, s níž se ztotožňuje nejvíce, je „výzkumnice dětské kultury” – fascinuje ji dětský svět, jeho obrazy, psychika. Děti ji udivují bohatstvím vnitřního světa, který dospělí nedoceňují, nebo jej dokonce ignorují. Možná právě proto Mafra píše pro děti – aby s nimi navázala vztah a aby znovu nalezla univerzální pravdy. Tvoří, aby sdílela svůj pohled na svět, který je otevřený vůči prvotním emocím a intenzivnímu vnímání. Je si také vědoma toho, že vztah autora a čtenáře je oboustranný: děti, které poslouchají její vyprávění, z něho čerpají impulsy rozvíjející všímavost, představivost a emoce. To je vztah, který oboustranně přináší svobodu a zlepšuje psychickou i fyzickou pohodu.
Tentýž druh svobodné fantazie našla Mafra Gagliardi u Štěpána Zavřela. Její sestra ho poznala na návštěvě v galerii Uffizi a z tohoto náhodného setkání se zrodilo přátelství. Štěpán navštívil Mafru v Padově a v následujícím roce ona jela za ním do Mnichova. Jednoho večera seděli ve starém pivovaru v historickém centru města a povídali si o svých projektech. Oba snili o tom, že vytvoří knížku pro děti. Měl to však být jiný projekt než ty, které byly dostupné na trhu, knížka – jak říkával Štěpán – „vytvořená z umění”. Inspirací k jejímu vzniku měl být obraz velkého umělce a prostřednictvím pohádky chtěli rozvíjet privilegovaný vztah dětství s uměním. Tak se narodila Čarodějná rybka inspirovaná Zlatou rybkou Paula Klee, k níž Mafra napsala text a Štěpán nakreslil ilustrace. Tato ilustrovaná knížka byla vydána v roce 1966 Annettou Betz z Mnichova a byla znovu vytištěna v roce 2010 vydavatelstvím Bohem Press v Itálii.
Italienistka, literární vědkyně, překladatelka z italského jazyka. Doktorka humanitních věd Varšavské univerzity a Univerzity v Padově, akademická pracovnice Ústavu literární vědy Univerzity kardinála Stefana Wyszyńského ve Varšavě. Zkoumá italskou literaturu pro děti a mládež, mnohokrát získala stipendium Italského ministerstva zahraničních věcí, je členkou poroty Literární ceny Leopolda Staffa. Mezi svými překlady má mj. díla Gianniho Rodariho, Roberta Piuminiho, Beatrice Alemagni nebo Davida Morosinotta. Ve volných chvílích čte, chodí na procházky po lese a věnuje se ručním pracím. Miluje hory, dobrou kávu a pivoňky. Je maminka Irenky i Toníka. Bydlí ve Varšavě.
Kulturní antropoložka, překladatelka krásné literatury, kulinární novinářka. Z italštiny přeložila mimo jiné knihy autorů Daria Fo a Sandra Veronesiho, sérii pro mládež od Moony Witcher a obrázkové knížky Gabriela Climy. Z angličtiny do polštiny přeložila mj. Krzyk morskich ptaków Adama Nicolsona, Pani Einstein Marie Benedict nebo Czyste mięso Paula Shapira. Píše o polské kuchyni pro cizince na portálu culture.pl a vede autorskou stránku o kulinární historii Przeszłość od Kuchni.
Překládá z francouzštiny, italštiny a angličtiny. Absolvovala románskou filologii na Jagellonské univerzitě v Krakově, Fakultu společenských věd na Université Paris XII a také rozšiřující studium Studia pro překladatele specializovaných textů na Katedře UNESCO pro Výzkum překladu a mezikulturní komunikace na Jagellonské univerzitě v Krakově.
Dosud přeložila více než dvacet knih, mj. romány Elisy Puricelli Guerry a Francesca Gungui a také několik celovečerních a dokumentárních festivalových filmů. Každé z přeložených děl je pro ni důvodem k hrdosti.
Má slabost pro dětskou literaturu, ráda se vrací ke knížkám, které náruživě čítávala v dětství. Překládání literatury pro děti jí dělá ohromnou radost.
Je závislá na seriálech o tajných agentech, nevyšlapaných cestách a tiramisu.
Evropa je kontinent, jenž se rozkládá na více než deseti milionech kilometrů čtverečních a žije tu více než sedm set čtyřicet šest milionů občanů ve čtyřiceti šesti státech. Evropa je plná různých národností, které se vzájemně mísí a obohacují. Je tu mnoho jazyků a nejrůznějších krajin – od mrazivého Norska po horké Řecko, od Atlantského oceánu po Ural. Evropanství je mozaika kultur, otevřenosti a srdečnosti.
Stále víc a víc lidí se přemísťuje a usazuje na nových místech, aby tam studovali, pracovali, nebo občas dokonce začali nový život. Mnoho Evropanů mělo a stále má zkušenost s emigrací a vícejazyčností, nastálo žijí daleko od místa, kde přišli na svět. Taková životní zkušenost byla také údělem českého tvůrce a hlavní postavy našeho projektu – Štěpána Zavřela, který navždycky odešel ze země, kde se narodil. Naštěstí dnes už můžeme svobodně cestovat, pracovat a zakládat rodiny. Abychom mohli v úplnosti čerpat z takového společenství, jakým je Evropa, musíme se soustředit na to, co nás spojuje, a nepřestat pečovat o to, co je různorodé a individuální.
Myslíme-li na evropskou kulturu, vyvstanou nám před očima obrazy starověkých amfiteátrů a chrámů, gotické katedrály, obrazy flanderských, italských a francouzských mistrů, literární a hudební díla různých období. To je naše evropské dědictví, z něhož vycházíme a ze kterého můžeme libovolně čerpat.
Evropa je mnohojazyčný kontinent, proto je při propagaci kultury tak důležitá práce na překladu. Tento obor nebyl po mnoho let náležitě doceňován, a přece právě překladatelky a překladatelé nám přibližují velká literární díla a uvádějí je do různých kultur. Díky jejich úsilí můžeme navštívit jiné země a nemusíme vůbec nikam chodit.
Zadáním projektu Já, Evropan je podpora a popularizace kulturní a jazykové variability. V rámci projektu a díky práci našich překladatelek čtenáři budou moct nahlédnout do pohádkových krajů z knížek Štěpána Zavřela. Srdečně Vás zveme ke čtení!
